Žijeme v jakémsi přelomovém období, možná nejenom z pohledu energetiky. Třicet let po nevydařené zkoušce na jaderném bloku v Černobylu, a následné jeho tepelné explozi, má většina lidí v sobě zakódováno, že atom či jádro je skoro automaticky tikající bomba. Potuplováno to bylo ještě následky tsunami s vlnami až 39 metru vysokými na jaderné elektrárně Fukushima.
Hvězdy padají vzhůru, aneb fundament znamená základ
4. května 2016, 9:36660 usmrcených a 2,540 těžce zraněných na českých silnicích jenom za minulý rok je vnímáno silně, ale ne tak, aby politické strany a hnutí volaly po zákazu používání aut. Zastavení automobilového průmyslu a provozu aut na silnici a důsledky tohoto rozhodnutí jsou poměrně lehce představitelné i pro laiky. Důsledky zastavení provozu jaderných reaktorů či prudké vymazávání uhlí z energetických map už tak jednoduše laikům nedochází. Zvlášt, když je tento trend posilován odpůrci jádra či uhlí a laické veřejnosti jsou podsouvány vize, že slunce a vítr postupně a stoprocentně ty špatné zdroje nahradí. Dokonce dobývání a spalování „karbanu“, což je podle systematického názvosloví „metan“, není údajně tak velký problém jako spalování uhlí. Možná proto, že v molekule karbanu je atom uhlíku obklíčen čtyřmi vodíkovými atomy. Začínám být neopatrný s požíváním termínu „atom“!
Je to svým způsobem paradox, že lidstvo se odklání od zdrojů s hustými energetickými toky a slušnou efektivitou přeměny energii ke zdrojům velice nestabilním ve jménu levných a marných nadějí na prosperující ekonomiky s bezuhlíkovými technologiemi. Technologie využívající přeměn jader izotopů uranu jsou bezuhlíkové, avšak stejně nežádoucí.
O potřebnosti CO2 v atmosféře Země je nejlépe pročíst si názory Patricka Moora, bývalého šéfa Greenpeace Int’l. O prospěšnosti využívání štěpení jádra mluví nejlépe energetiky států jako je Francie, Japonsko, Švýcarsko, Česká Republika nebo Spojené státy jako celek a zejména některé státy USA, které z využívání jádra mají prokazatelný profit a nechtějí se ho zbavovat ani do budoucna.
Jaký obrovský tlak ze strany politiků a přisluhovačů likvidace CO2 v atmosféře či ze strany přisluhovačů likvidace jádra jako fenomenu byl vyvíjen, aby zbankrotovaly přední uhelné společnosti v USA prakticky před našima očima, aby zbankrotovala společnost, která měla stavět v USA vysoce výkonné centrifugy na obohacování uranu a podoně. V tom druhém případě už hvězda po bankrotu začíná pomalu padat vzhůru a stejně tak začnou padat vzhůru i některé zbankrotované společnosti v oblasti dobývání uhlí.
Ekonomické zákony, stejně jako ty fyzikální, jsou velice silné a fungují. V dobách rozkvětu chtěly některé firmy růst příliš rychle, i za cenu velkého zadlužení, a to bylo pro ně smrtící. A bakrotu se tak nevyhli ani silní hráči na poli tzv. obnovitelných zdrojů.
V období silné masáže ze strany zastánců obnovitelných zdrojů je dobré porovnat fakta. Například zjistíme, že jeden gigant měl instalováno něco málo více než je instalovaný výkon jednoho bloku v Temelíně ve větru a něco málo více než dva bloky v Temelíně ve fotovoltaice. Udělal však díru skoro 50 miliard dolarů. Jiný gigant, který prodával skoro 230 miliónů tun uhlí, udělal sekeru „jen“ asi 11 miliard dolarů. Pro názornost, v České Republice se ve stejné době vytěžilo zhruba 50 miliónů tun uhlí. Zde spoléhám na gramotnost čtenáře a fakt, že si bude umět tři bloky Temelína ve větru a slunci (když pořád svítí a fouká) umět řádově srovnat s energetickým potenciálem 230-ti miliónů, tun uhlí. Pokud ne, tak lehce napovím. Průměrná roční spotřeba 200 MW bloku elektrárny Dětmarovice je 0.5 miliónů tun uhlí. Takže 230 miliónů tun uhlí utáhne za rok 460 takových uhelných bloků, což je asi 92 bloků temelínských.
Fundament té či oné technologické přemeny energií zůstává stejný prakticky na věky. Fundamnenty společností, které s těmito technologiemi pracují, víceméně může kopírovat fundament technologický. Slovíčko „může“ je důležité. A ještě nad tím vším, by měl fungovat fundament založený na prospěšnosti pro lidstvo. Ten se ne vždy a rychle dá správně odpozorovat, rozpoznat, jedno je však jisté, fungovat v dlouhém období musí.
Každý můžeme mít svou a jinou představu o hvězdách. Chce to svůj čas a budeme zase vidět padat hvězdy vzhůru.