schmetterlingenergy.com

V roce 1972 bylo rozhodnuto o výstavbě JE v Polsku a na počátku 80. let byla vybrána právě lokalita Zawiercze nacházející se přibližně 40 km od trojměstí Gdyně, Sopoty, Gdaňsk. Lokalita se nachází u stejnojmenného jezera ve vzdálenosti 10 km od pobřeží. Po havárii v JE Černobyl se proti stavbě zvedla výrazná vlna veřejného odporu živená mimo jiné blízkostí centra hnutí Solidarita v Gdaňsku. V rámci zachování revolučního smíru bylo v roce  1989 rozhodnutím vlády Tadeusze Mazowieczkého rozhodnuto o pozastavení stavby a do počátku roku 1993 byly demontovány hlavní komponenty čtyř bloků s celkovým instalovaným výkonem 1600 MW. Výstavba byla v roce 1989 ve značně pokročilé fázi realizace – např. hrubá stavba byla hotova až ze 70 %. Tolik stručná základní fakta.

Následující řádky se nebudou věnovat technickým náležitostem samotné stavby, ale zejména tomu, v jakém kontextu je současné rozhodnutí připravováno na jednotlivých úrovních. Ve stavbě elektrárny se současně zrcadlí porevoluční vývoj Polska.

Samotná gmina Gniewino byla nejvíce ekonomicky postižena rozhodnutím o nepokračování ve stavbě. Z předpokládaného zázemí pro elektrárnu se v průběhu 90. let stala jedna z nejchudších gmin Polska. Ačkoli bylo vládou rozhodnuto o vyplacení kompenzací pro obyvatele a došlo k založení průmyslové zóny, jednalo se spíše o gesto než skutečnou podporu regionu – chybějící odpovídající přístupové komunikace, zrušená železniční trať atd. V souvislosti s mistrovstvím Evropy ve fotbale v roce 2012 začal v minulé dekádě překotný rozvoj způsobený existencí strukturálních fondů. Tato snaha vyvrcholila v průběhu mistrovství ubytováním španělské reprezentace a též ziskem ocenění rakouské asociace  (Europaeische ARGE Landentwicklung und Dorferneuerung) obec Evropy pro rok 2012. Do té doby v Gniewině vyrostl fotbalový stadion, plavecká hala, čtyřhvězdičkový hotel (od září do května prakticky neobsazený) a obec se tak stala jednou z nejvíce prosperujících v celém Polsku.

Do období horečného čerpání strukturálních fondů spadá i rozhodnutí o možné opětovné výstavbě JE. V roce 2005 za vlády vedené Jaroslawem Kaczynskim se téma výstavby stává znovu aktuálním a s tím se rozbíhá i vyjednávání o umístění do lokality Zawiercze. V téže době místní samospráva přijímá rozhodnutí o podpoře záměru. S tím se váže zejména komunikace s veřejností.

Poslední vývoj ohledně výstavby se přibližně od roku 2011 dostal do fáze předstíraného zájmu o výstavbu. Jedním z důvodů byl možný rozvoj těžby břidlicového plynu, který se však ukázal jako příliš optimistický. Druhým důvodem je pozice polského uhlí jako zdroje elektřiny ve formě jakési sociální politiky státu, kdy dochází k udržování pracovních míst v důlním průmyslu. Nicméně eskalace ozbrojeného konfliktu na Ukrajině a s tím vázané silně negativní vnímání Ruska posunulo v posledním roce debatu o stavně JE do výrazně reálnějších obrysů. V současné době je očekáván výsledek parlamentních voleb na podzim 2015. V případě vítězství PiS dojde bezpochyby k výrazně  negativnějšímu vykreslení Ruska jako potenciálně reálné existenční hrozby, čímž se podpoří argumenty zdůrazňující nutnost energetické soběstačnosti Polska v dlouhodobé perspektivě. Druhým momentem, ke kterému je upínána pozornost, je klimatický summit OSN konající se v prosinci v Paříži. Summit ukáže, zda se podaří nastavit udržitelný systém emisních povolenek, který by učinil stavbu JE finančně přijatelnou.

V otázce umístění JE obě zamýšlené lokality (Zarnowiec a Choczewo) vytvářejí od roku 2014 permanentní nátlak na vládu s cílem stanovení konečného rozhodnutí, ačkoli PGE jako investor stavby jejich zájem poněkud ignoruje – například tím, že zadal studii o proveditelnosti bez přímé komunikace s dotčenými lokalitami. Dochází tak k takovým bizarnostem jako je třeba Zadání analýzy o výši nákladů výstavby dodatečné infrastruktury přímo gmině Gniewino. Zástupci gminy neponechávají nic náhodě a velmi intenzivně na ministerské  úrovni usilují o pozitivní rozhodnutí ohledně stavby a její následné umístění v lokalitě  Zarnowiecz. Obdobně intenzivní aktivitu věnují do informovanosti místních obyvatel. Dvakrát do roka obec uskutečňuje anketní šetření, ve kterém sleduje náladu mezi občany, a pořádá informační aktivity vysvětlující přínos existence jaderné elektrárny na území gminy. I přes udržování kontaktu s obyvateli, celý tento proces má spíše nahodilou strukturu, založenou na iniciativě představitelů gminy. Diskuze na místní úrovni se soustředí téměř výhradně na ekonomickou stránku věci v podobě vytvoření pracovních míst a nikoli širších environmentálních dopadů.

Dle Sylwie Mrozové z Gdaňské univerzity polská vláda zcela podceňuje komunikaci s širokou veřejností (poslední výzkum think-tanku PISM hovoří o 64 % podpoře stavby JE). Vláda totiž předpokládá, že veřejnost je automaticky pro jadernou energii  a argumentuje hlavně umožněním rozvoje oblasti Trojměstí z hlediska spolehlivého zdroje elektřiny. Vytěsněním prvku veřejnosti si vláda v budoucnu zadělává na mnohem výraznější problém v  podobě růstu single issues hnutí odmítajících stavbu JE. V současné době jsou hlavními tématy v otázce stavby elektrárny problematika vztahů s Ruskem a tedy energetické nezávislosti, vnímání celého projektu jako momentu zajišťující rozvoj hospodářství na severu Polska  a na lokální úrovni zajišťujícího pracovních míst. Při srovnání obsahu debaty o rozvoji energetické politiky v Německu a Polsku je až neuvěřitelné, do jaké míry polští představitelé ignorují snahu o nastavení informačních kampaní pro širokou veřejnost. Ve střednědobé perspektivě je totiž možné, že aktivizovaný zájem veřejnosti může výrazně zpomalit a bude nutit zainteresované instituce k odpovědím na otázky, na které nebyli nijak připraveny. V současné debatě překvapivě nehraje prim cena , ale snaha o nezávislost na Rusku. V závislosti na eskalaci konfliktu na Ukrajině může tento aspekt dát celému procesu úplně jinou dynamiku vývoje.

V polských reáliích tak příliš nepřekvapí, že konečné rozhodnutí může skončit prakticky jakkoli. Je však jisté, že otázka Ruska bude zásadním faktorem ovlivňující konečné rozhodnutí.

Michal Vít